Rakousko - Taurské Alpy

Vrcholem letošní sezóny byla plánovaná výprava do rakouských Alp s cílem zdolat Grossglockner a Monte Zoncolan v Itálii. Z původní devíti členné sestavy postupně vykrystalizovala čtveřice účastníku, z které však den před odjezdem ještě odpadla dvojice, takže jsem nakonec zůstal jen já a Péťa Fikejz. Ve středu 15.8. ve 2:30 jsme vyrazili k rakouským hranicím na Linz a dále po dálnici na Salzburg až k jezeru Zell am See.

celý report ve formátu pdf

Grossglockner Hochalpenstrasse - král rakouských kopců

Po příjezdu do Zell am See rychle hledáme ubytovaní. Na informacích dostáváme tipy na penziony, ale volíme variantu ubytovat se mimo město na nějaké agrofarmě, kterých je kolem v kopcích spousta. Vyrážíme do obce Bruck, kde začíná vysokohorská silnice na Grossglockner. Dále pokračujeme směrem na Fusch a hned na druhý pokus narážíme na agrofarmu s volným ubytováním za 18 euro se snídaní. Vzhledem ke krásnému počasí a teplotě ke 30°C padá okamžitě rozhodnutí se zde ubytovat a vyjet na Grossglockner jestě dnes odpoledne. Rychle vybalujeme věci a krátce po poledni vyrážíme za nádherného počasí k vesničce Fusch.

Vysokohorská Grossglockner Hochalpenstrasse je skutečným králem rakouských cyklistických kopců, je dlouhá 48 kilometrů a začíná v Brucku an der Grossglocknerstrasse (755m). Leží na ní vyhlídkový vrch Edelweisspitze (2571m), tunel přes hlavní hřeben Alp Hochtor (2505m) a vyhlídka Franz-Josef-Höhe (2369m) pod nejvyšším vrchem Rakouska Grossglocknerem (3798m). Pro motorová vozidla je zpoplatněna mýtem, nicméně ani 28 euro za auto nezabraní poměrně silnému provozu. Na nejvyšším úseku silnice se průměrná roční teplota pohybuje kolem -3°, což odpovídá podnebí Grónska a více než 250 dnů v roce tu bývají srážky.
Pár dní v roce jsou zde však i krásné slunečné dny s teplotou nad 20°C a to se s velkým štěstím podařilo i nám. Ve výšce 2428m je parkoviště Fuscher Törl I. odkud vede slepá odbočka k Edelweissspitze (2571m), což je vůbec nejvyšší bod s krásným panoramatickým výhledem. Za dobrého počasí je možno vidět 37 vrcholů Alp vyšších než 3000 metrů a ledovců. I přes prudké stoupání kolem 14-16% po kostkách se určitě vyplatí se nahoru vydrápat. Další pěkné vyhlídky jsou Fuscher Törl II. (2428m) a Kaiser-Franz-Josephs-Höhe (2369m).

Z Brucku je stoupaní mírné, zlom nastává ve Fuschu, kde začínají úseky nad 10%. Skutečné stoupání však začíná až ve Ferleiten (1149m), kde je velké parkoviště a pokladny Kasse Ferleiten na mytné. Cyklisté projíždějí dále bez poplatku a hned po výjezdu od závor se silnice prudce zvedá. Vyhlídka Edelweisspitzi je odtud vzdálená 12,8 km a převýšení číní 1426 m. Stoupání je náročné především délkou a nadmořskou výškou. Sklon sice dosahuje často 12-14%, ale tyto úseky nejsou příliš dlouhé a během cesty si lze na chvilku odpočinout v zatáčkách, kde se silnice rovná až na 6-8%. S převodem 39/25 jsem neměl žádný problém a celé stoupání jsem vyjel bez zastávky až k parkovišti Fuscher Törl I.
Po krátké pauze jsme pokračovali slepou odbočkou v délce 1,6 km na vyhlídku Edelweissspitze (2571m) a poté dále po hlavní silnici na Fuscher Törl II. kde ve výšce 2428m stoupání končí. Z vyhlídky je krásný výhled na údolí a vrcholy Breitkopf (3154m) a Sonnenwelleck (3261m). Dále následuje sjezd k jezírku Fuscher Lacke (2262m) a poté opět začíná stoupání k tunelu Mittertörl (117 metrů) a Hochtor-tunelu (311 metrů). Vzhledem k pokročilému času a únavě po noční cestě autem jsme dále z Fuscher Törl II. na Hochtor nepokračovali a sjeli zase zpět dolů do Fusche.

délka: celkem 53 km, stoupání 26,5 km
čas: 3:20:06
průměrná rychlost: 15,94 km/hod
převýšení: 1796m
max. výška: 2571m
průměrné stoupání: 8%
maximální stoupání: 16%
počasí: Fusch - jasno / 26°C, Edelweisspitze (2571m) - jasno / 21°C

Itinerař:
Bruck an der Großglocknerstraße (755 m.n.m.)
Fusch (805 m.n.m.): 7,3 km, 0,7 % (průměrné stoupání)
Kasse Ferleiten (1145 m.n.m.): 2,8 km, 4,4 %. Celkem 14,5 km
Piffkar (1620 m.n.m.): 4,8 km, 9,9 %. Celkem 19,3 km
Hochmais (1850 m.n.m.): 2,3 km, 10%. Celkem 21,6 km
Serpentina č.10 (2116 m.n.m.): 2,6 km, 10,2%. Celkem 24,2 km
Edelweissspitze (1,6 km dlouhá slepá ulice 2571 m.n.m.)
Fuscher Törl II. (2428 m.n.m.): 3,5 km, 8,8%. Celkem 27,7 km

výškový profil
výškový profil - detailní
fotogalerie

www.grossglockner.at

Zell am See - Hochfilzen - Kaprun

Druhý den ráno balíme věci a přesouváme se do Zell am See do penzionu Steffi Haus. Kolem poledne se začíná kazit počasí a obloha se zatahuje. Volíme odpočinkovou etapu bez náročných stoupání na Saalfelden a přes Pass Griessen ve výšce 1000 m do Hochfilzenu a zpět přes Karpun do Zell am See.

Trasa: Zell am See - Mainshofen - Saalfelden - Leogang - Hochfilzen - Feistenau - Hochfilzen - Leogang - Saalfelden - Mainshofen - Kaprun - Zell am See

délka: 101 km
čas: 3:56:54
průměrná rychlost: 25,61 km/hod
převýšení: 670m
max. výška: 1022m
průměrné stoupání: 2%
maximální stoupání: 8%
počasí: oblačno až skoro zataženo, 18-22°C

fotogalerie

Monte Zoncolan - nejtěžší stoupání v Evropě

V pátek se probouzíme v Zell am See do deštivého rána. Vyhlídky na zlepšení jsou mizivé, tak vyrážíme do města zjistit na Internetu jaká je situace na jihu v Lienzu a v Itálii. Zjišťujeme, že v Lienzu sice také prší, ale dále na jih v Itálii kolem Tolmezza je slunečno a teplo. I přes riziko volíme alternativní plán a vyrážíme zdolat Monte Zoncolan.
Mezi Zell am See a Lienzem leží centrální masiv Taurských Alp a nejkratší cesta vede přes Grossglocknerskou vysokohorskou silnici, která je však pro auta zpoplatněna částkou 28 euro. Ze západu lze do Lienzu dojet přes Mittersill a z východu přes Bad Gastein. V obou případech se jede přes tunely, které jsou zpoplatněny také. Volíme variantu přes Mittersill, kde je 5,3 km dlouhý tunel pod horou Felbertauern (2481m). Poplatek činí 10 euro za každý průjezd, pokud se jede tentýž den zpět je sleva 15 euro za oba průjezdy. Východní cesta přes 8,5 km dlouhý Tauerntunnel je o něco delší a poplatek za průjezd bude zřejmě větší.
Z Lienzu pokračujeme dále přes Oberdrauburg a Passo di M. Croce do Italie. Jízdu nám zpříjemňuje vytrvalý déšť a cestou projíždíme několika silnými bouřkami.
V Itálii sjíždíme do městečka Paluzza, kde se počasí zlepšuje a jižně směrem na Tolmezzo je skutečně jak avizovala předpověď jasno. Monte Zoncolan je však západně a tam lítá jeden blesk za druhým. Několik kilometrů pod Paluzzou odbočujeme z hlavní silnice a projíždíme vesničky Noiaris, Priola a Sutrio. Zastavujeme u odbočky na Monte Zoncolan, kde začíná legendární stoupání z Giro d'Italia 2003, kdy zde slavně zvítězil Gilberto Simoni. Pohled nahoru nevěstí nic dobrého a je jasné, že nahoře zuří bouře. Nasedáme do auta a pokračujeme do Commeglians a Ovaro, kde začíná stoupání na vrchol z druhé strany označované za nejtěžší stoupání v Evropě. Letos zde opět triumfoval Gilberto Simoni v 17. etapě Gira z Lienzu. Bohužel po pár kilometrech vjíždíme přímo do bouřky s krupobitím a nelze pokračovat v jízdě. Otáčíme a vracíme se do Sutria, kde už také prší. Padá na nás deprese, že se k nám Monte Zoncolan dnes obrátil zády. Za zcela beznadějné situace padá rozhodnutí, že jedeme zpět a pomalu odjíždíme. U odbočky v Sutriu na Zoncolan v zoufalství navrhuji, že vyjedeme na vrchol alespoň autem. Řadím za dvě a rozjíždíme se do prudkého stoupaní vzhůru. S přibývajícími metry postupně ustává déšť a ve výšce 1200 metrů už téměř neprší, zato Felicie začíná mít v pasážích kolem 20% evidentní potíže.
Ve výšce 1303 m je velké parkoviště a několik chat s vleky, dále k vrcholu pokračuje úzká silnice, kde je sklon silnice zničující a Felicie s obsahem 1.3 začíná vařit :o) Pouštíme topení na max a pomalu na jedničku zdoláváme poslední serpentiny pod vrcholem. Motor řve, teplota v chladiči 110°C, ale škoda to dokázala, stojíme na vrcholu ve výšce 1730 m.
To co se odehrálo poté považuji za zázrak a dar z nebes. Z vrcholu se nám naskýtá směrem na jih do Itálie nádherný pohled na Dolomity s jasnou oblohou a na údolí zalité sluncem, zatímco na severní straně stále zuří bouřka. Chvíli čekáme jak se situace vyvine a zda se bouřka nestočí zpět. Naštěstí se obloha postupně protrhává a začíná svítit slunce. Silnice rychle osychá, připravujeme kola a sjíždíme z vrcholu dolů k Ovaru odkud začíná démonizované stoupání.
O různých kopcích jsem toho napsal mnoho, o Monte Zoncolanu nenapíšu nic. Kdo tento kopec nejel stejně nepochopí. Jen doufám, že se skutečně jedná s jedno z nejtěžších stoupání v Evropě a snad i na světě a že lidská ruka nestvořila nic tak devastujícího pro lidské tělo i duši.
Stoupání je bez nadsázky očistec, fyzická i psychická likvidace. Skutečné stoupání začíná na druhém kilometru označeném jako Inizio Strada Monte Zoncolan ve výšce 686 metrů a převýšení odtud na necelých 9km činí 1017 metrů. Průměrné stoupání je 12% ale nutno dodat, že celkový průměr značně kazí dva tunely na posledním kilometru, kde se sklon narovná na 4%. Nástup je rovnou kolem 16% a tak to pokračuje celých 6km až do výšky 1567 m. Obzvláště sympatické jsou pasáže nad 20% kde převod 39/25 neměl nárok a byl jsem nucen 2x zastavit. Pokud lze mluvit o odpočinku, tak ten nabízí sem tam zatáčky, kde sklon klesá až na 10-12%, nicméně vždy okamžitě začíná další pasáž 16-18%.
Na Monte Zoncolan mě z Ovara už asi nikdo nikdy nedostane, jedině s kompaktem a vzadu minimálně 26 zubů. Příště raději zkusím cestu ze Sutria nebo z Prioli. Po zdolání vrcholu sedáme do auta a odjíždíme zpět do Zell am See.

Monte Zoncolan - 1730 m.n.m.
délka: 8,41 km
čas: 1:06:34
průměrná rychlost: 7,50 km/hod
převýšení: 1017m !
max. výška: 1730m
průměrné stoupání: 12%
maximální stoupání: 22%
počasí: start - jasno / 17°C, vrchol - jasno / 11°C

3D mapa oblasti
mapa stoupání
výškový profil
fotogalerie

Grossglockner Hochalpenstrasse - královská etapa na Hochtor

V sobotu předpověď hlásí opět pěkné počasí, tak vyrážíme na Grossglockner Hochalpenstrasse tentokrát s cílem zdolat celou 46 km dlouhou trasu až na druhý konec vysokohorské silnice k vyhlídce Kaiser-Franz-Josephs-Höhe (2369m) s horským hotelem, odkud jsou krásné výhledy na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3798m) a největší ledovec ve východních Alpách Pasterze. Délka odbočky k vyhlídce Kaiser-Franz-Josephs-Höhe je 8,7km.
Vzhledem k náročnosti etapy jsme zvolili jako výchozí bod Ferleiten (1149m). Až k pokladnám Kasse Ferleiten jsme dojeli autem a dále pokračovali už v sedle po stejné trase jako ve středu k vyhlídce Fuscher Törl II. (2428m). Pro zajímavost jsem si změřil čas od Kasse Ferleiten s označením start k Fuscher Törl II. kde je bod označený cíl - 1:26:00. Čas si lze změřit i oficiálně pomocí automatu za 1 euro. Po krátké přestávce na Fuscher Törl II. sjíždíme k jezírku Fuscher Lacke (2262m) a poté opět stoupáme k tunelu Mittertörl (117 metrů). Počasí se rychle mění a polojasnou oblohu střídá mlha a mraky. Teplota rychle klesá a začíná foukat ledový vítr. U Hochtor-tunelu (311 metrů) je viditelnost už pouze pár metrů a teplota klesá na 9°C. Za tunelem stoupaní končí a přijíždíme na Hochtor (2504m).
Pomalu nám dochází, že jsme přecenili své síly i možnosti. Bez teplého zimního oblečení není možné pokračovat dále a já si nevěřím ani fyzicky. Následuje totiž 8 km dlouhý sjezd k odbočce na Kaiser-Franz-Josephs-Höhe a poté 8,7 km dlouhé náročné stoupání k vyhlídce. Pokračovat v cestě by tedy znamenalo ještě celkem přes 16 km velmi těžkého stoupání za nejistého počasí. Rozhodujeme se tedy pro návrat přes Fuscher Törl II. zpět na parkoviště Ferleiten.

Etapa celkem:
délka: 40 km
čas: 2:42:10
průměrná rychlost: 14,65 km/hod
převýšení: 1658m
max. výška: 2504m
průměrné stoupání: 9%
maximální stoupání: 16%

Hochtor:
délka: 19,7 km
čas: 1:56:02
průměrná rychlost: 10,18 km/hod
převýšení: 1491m
max. výška: 2504m
průměrné stoupání: 9%
maximální stoupání: 16%

Počasí:
Ferleiten - polojasno / 24°C
Fuscher Törl II. - polojasno / 21°C
Hochtor - zataženo, mlha / 9°C

Itinerař:
Kasse Ferleiten (1145 m.n.m.)
Piffkar (1620 m.n.m.): 4,8 km, 9,9 %
Hochmais (1850 m.n.m.): 2,3 km, 10%
Serpentina č.10 (2116 m.n.m.): 2,6 km, 10,2%
Fuscher Törl II. (2428 m.n.m.): 3,5 km, 8,8%
Fuscher Lacke - jezero (2275 m.n.m.)
Hochtor (2504 m.n.m.): 4,4 km, 5,2 %

výškový profil
výškový profil - detailní
fotogalerie

www.grossglockner.at

Kitzbühel - ráj pro lyžaře, dril pro cyklisty

Na poslední den jsme naplánovali závěrečný bonbónek v podobě jednoho z nejtěžších alpských kopců Kitzbühel Horn, jehož vrchol se tyčí nad městem ve výšce 2000m. Městečko Kitzbühel je známé spíše jako luxusní středisko zimních sportů a dějiště světového poháru ve sjezdovém lyžování s nejstrašnějším sjezdem na světě. Pro cyklisty je tu však neméně těžké 11km dlouhé stoupaní s průměrem 10%, které končí u televizního vysílače ve výšce 1996 metrů.
Ráno balíme věci a odjíždíme ze Zell am See do Kitzbühelu, kde sedáme na kola a vyrážíme za jasného počasí vzhůru. Stoupání začíná nedaleko centra přímo u hlavní silnice za železniční traťí ve výšce 720m. Velmi brzy se ukazuje, že stoupání bude mnohem těžší, než jsme předpokládali.
První dva kilometry mají průměr kolem 14%, poté se silnice trochu zmírní, projede se kolem závory, kde se vybírá mýtné za auta a motorky a začíná opět ostré stoupaní. Průměr se stále drží kolem 12-14%, místy jsou pasáže až 16%.
Ve výšce 1670 m končí první část stoupání na parkovišti u restaurace Alpenhaus. Dále k vrcholu pokračuje úzká silnička (je nutné přelézt závoru). Tento poslední asi 2km dlouhý úsek je naprosto zdrcující a může zdatně konkurovat Monte Zoncolanu. Průměr dosahuje téměř nepřetržitě 16% a poslední pasáže před vrcholem dokonce devastujicích 19-20%. Ve výšce 1970 m leží Gipfelhaus, od kterého je jen kousek k televiznímu vysílači. Odměnou za propocený dres je krásný výhled na okolní hory a městečko Kitzbühel.
Kitzbühel Horn patří zcela jistě mezi královské kopce Alp a je obtížný nejen délkou, ale především prudkým profilem.

Kitzbühel Horn - 2000 m.n.m.
délka: 11 km
čas: 1:18:17
průměrná rychlost: 8,33 km/hod
převýšení: 1218 !!!
max. výška: 1990m
průměrné stoupání: 10%
maximální stoupání: 20%
počasí: polojasno, teplota kolem 26°C, vrchol 18°C

výškový profil
fotogalerie